Nová výzkumná centra i štědré granty urychlují návrat českých vědců z ciziny.
Virolog Pavel Plevka se v červenci přesunul z americké laboratoře do Brna. Do vznikajícího výzkumného centra CEITEC ho nalákaly především kvalitní přístroje, třeba elektronový mikroskop, který je dokonce lepší, než měl k dispozici ve Spojených státech. Plevka je ukázkovým příkladem nejnovějšího trendu: do Česka se vracejí špičkoví vědci. Nová výzkumná centra budovaná především za evropské peníze zaměstnají téměř 3300 vědců. Zhruba v polovině případů půjde o nově vytvořená pracovní místa. Centra totiž často vyrůstají ve spolupráci s univerzitami a vědeckými ústavy a jejich zaměstnance pak vlastně nasají.
Nebude však jednoduché potřebné vědce sehnat. Platy v Česku totiž stále většinou nejsou srovnatelné se zahraničím. „Nyní vydělávám o něco méně než polovinu čistého platu, který jsem měl v CERN,“ potvrzuje Daniel Kramer, který před časem přešel ze ženevského světoznámého urychlovače částic CERN do centra ELI. V jeho rámci má za Prahou vyrůst výkonný superlaser. Budou tam pracovat dvě stovky vědců, zatím se jich podařilo sehnat zhruba osmdesát. Ne vždy je však návrat idylický. Provinční myšlení zdejších lidí zapůsobilo jako studená sprcha na astrobiologa Günthera Kletetschku, původem z Litoměřic. Po téměř 20 letech v USA, kde pracoval mimo jiné pro NASA na vývoji technického vybavení marsovské sondy Curiosity a Jamesova Webbova vesmírného dalekohledu, se vrátil na Přírodovědeckou fakultu UK.
„Lidé často nemají zájem o individuální růst. Jsou spokojení s minimem, co mají, schází jim sebevědomí a vůle prosadit se,“ popisuje Kletetschka s tím, že rozladění způsobila mnohá změna, kterou navrhl. „Setkal jsem se dokonce s přáním, abych odešel zpátky do USA,“ říká Kletetschka. Velmi ale oceňuje, že Česko zavedlo granty usnadňující návrat vědců. Sám získal 11 milionů korun na to, aby mohl své bádání v Česku rozjet a vybudovat si zde výzkumný tým. Krátce po návratu už publikoval první objevy – třeba přispěl k objasnění vymření mamutů na konci doby ledové. Kletetschka je jedním z 19 vědců, kteří zatím přišli do Česka s podporou programu Návrat, který vyhlásilo ministerstvo školství. Celkově na něj jde skoro půl miliardy korun a má pomoci alespoň třiceti vědeckým kapacitám v zahraničí vrátit se zpátky do českého prostředí.
Přitažlivý superpočítač
V ostravském superpočítačovém centru IT4Innovations bude pracovat 200 vědců, sehnali jich už 100. Snaží se přilákat zpět Čechy, ale bere i cizince. „V minulosti tady žádné obdobné pracoviště nebylo. Vědci tedy vidí v nově vznikajícím centru dobrou profesní příležitost,“ upozorňuje Klára Janoušková, manažerka pro vnější vztahy z IT4Innovations. Jednou z posil je Tomáš Karásek, který do Ostravy přišel ze Singapuru. Návrat domů zvažoval s manželkou už v roce 2011. „Vše urychlila právě nabídka práce v superpočítačovém centru,“ říká Karásek, který působil na prestižním Institute of High Performance Computing.
Měl na starost spolupráci s průmyslem. Třeba s firmou Kodak propočítával vibrace tiskové hlavy inkoustových tiskáren, což vedlo k pozměnění jejich konstrukce a kvalitnějšímu tisku. Karásek přiznává, že jeho plat byl v Singapuru v absolutních číslech vyšší. Náklady na živobytí jsou tam ale také velmi vysoké, takže se po přestěhování životní úroveň rodiny zvedla. Také Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích se nyní podařilo přilákat z ciziny zpět více vědců než dříve.
V poslední době jich přišlo asi dvacet. Je však třeba přiznat, že mladí odcházejí na zkušenou častěji než před deseti lety. „Pomohly nám evropské peníze. Postdoktorandům tak můžeme nabídnout platy, které jsou v Evropě konkurenceschopné,“ říká Tomáš Polívka, prorektor pro vědu a výzkum Jihočeské univerzity a také jeden z navrátilců – osm let působil na univerzitě ve švédském Lundu. Jako lákadlo podle něho může působit také kvalita výzkumných pracovišť. „V posledním desetiletí výrazně vzrostla hlavně v přírodovědných a rybářských oborech,“ říká Polívka. „Příchody zahraničních vědců jsou častější než dříve,“ potvrzuje Ondřej Tikovský, mluvčí Univerzity Hradec Králové. Přispívá k tomu zřejmě i specializované centrum pro mobilitu, jehož pobočka na univerzitě sídlí.
Dříve domů táhla hlavně rodina
České vědce, kteří se vracejí z ciziny, v Česku nikdo nepočítá. A bylo by to i vcelku obtížné stejně jako evidovat, kolik českých badatelů do zahraničí vlastně odešlo. „Vědci nemají povinnost to někde hlásit, neexistuje ani žádný centrální registr či podobný zdroj informací, který by takové údaje shromažďoval,“ upozorňuje Tomáš Kostelecký, ředitel Sociologického ústavu Akademie věd. Mnohdy se navíc výzkumník přestěhuje na rok či dva a ani nezmění trvalé bydliště. Tomáš Kostelecký s kolegy se před časem alespoň pokusil odhadnout, kolik vědců vlastně z našeho státu odešlo.
Vycházeli ze statistik OECD a připravili jak radikální, tak i konzervativní scénář. Asi nejvíce, zhruba 600 jich zamířilo do Spojených států. V dalších pro české vědce atraktivních zemích, jako je Německo, Británie, Švýcarsko, Kanada nebo Rakousko, jich má působit vždy zhruba tak 50 až 130. „Celkově je v cizině podle konzervativního odhadu skoro 1500 českých vědců, radikální odhad počítá dokonce s 2300 badateli,“ uvádí Tomáš Kostelecký. Když uvážíme, že v Akademii věd pracuje asi 4500 výzkumníků a jejich počet na vysokých školách dosahuje asi devíti tisíc, není jich v zahraničí zrovna málo. Navíc do ciziny zpravidla míří ti nejlepší.
Donedávna se navíc podle Kosteleckého badatelé do Česka vraceli hlavně z rodinných důvodů, kvůli stárnoucím rodičům nebo třeba aby jejich potomci chodili do českých škol. V poslední době už nejsou rozdíly v kvalitě pracovišť a platech tak výrazné a přibývá badatelů přicházejících třeba i kvůli atraktivním pracovním příležitostem. Pro mnohé vědce je velmi lákavé, že si mohou sestavit vlastní tým.
Daňové prázdniny pro vědce
Jako brzda návratu vědců do Česka naopak působí přebujelá administrativa, která zejména u evropských projektů dosahuje obludných rozměrů. „Když navrátilec zjistí, že musí vyplňovat výkazy práce, organizovat časově náročná výběrová řízení na přístroje, které si v zahraničí mohl rychle a operativně koupit, a vyplňovat desítky nesmyslných formulářů, často dojde k závěru, že by bývalo lepší zůstat v zahraničí,“ říká Tomáš Polívka.
Platy vědců v Česku nejsou až na výjimky stále srovnatelné s cizinou. Základní tarifní mzdy bývají navíc nízké a hlavní složky mzdy tvoří zdroje z grantů a projektů. „Člověk vracející se z ciziny je po určitou dobu ve vakuu, protože tyto prostředky nemá,“ poznamenává Bohumil Kratochvíl, prorektor pro vědu a výzkum VŠCHT v Praze. Podobně to vidí fyzik Jiří Houška. Rok strávil v Austrálii, dva roky Kanadě, půl roku v Německu a nyní je docentem na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. „Při změně působiště je důležité, aby si člověk profesně nepohoršil. Pro mě byla klíčová kvalita a perspektiva týmu,“ vysvětluje čerstvý pětatřicátník Houška s tím, že v Česku lze už dnes špičková pracoviště najít. Trochu však váhá, zda by návrat doporučil dalším Čechům v cizině. Za odrazující považuje třeba nákup vědeckých přístrojů podle zákona určeného pro výstavbu dálnic.
Jak by se Česko mohlo stát pro navrátilce atraktivnější? Kromě dobrých platů a odbourání administrativy občas mohou pomoci i zdánlivé drobnosti. „V CERN bylo samozřejmostí, že má přicházející vědec zaplacené přestěhování z původního působiště a letenky pro celou rodinu,“ říká Daniel Kramer. Navíc by vědcům odpustil daně, i tenhle recept dobře funguje v CERN. „Jinak se odstěhují do Německa nebo USA,“ podotýká. Výraznou roli při rozhodování vědců, kde působit, hraje podpora rodin při péči o děti. CERN třeba hradí potomkům vědců školné.
***
Hvězdy vědy zpátky doma
František Štěpánek (39)
Více než deset let působil na Imperial College v Londýně, zabývá se vývojem miniaturních chemických robotů. Před časem získal obří grant od Evropské výzkumné rady podobně jako Plevka. Z ciziny se vrátil na VŠCHT.
Tomáš Karásek (41)
Sedm let působil na prestižním Institute of High Performance Computing v Singapuru. Měl na starost i spolupráci s průmyslem, konkrétně s firmami jako Rolls-Royce, Kodak, ST Aerospace. Nyní pracuje v superpočítačovém centru It4Innovations.
Pavel Plevka (34)
Zkoumal strukturu virů ve Švédsku a ve Spojených státech. Nyní získal prestižní grant Evropské výzkumné rady a vrací se do Česka, konkrétně do brněnského centra CEITEC.
Günther Kletetschka (49)
Po dvaceti letech v USA, kde pracoval mimo jiné pro NASA na vývoji technického vybavení marsovské sondy Curiosity, se vrátil na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
Daniel Kramer (34)
Před časem se vrátil ze ženevského urychlovače částic CERN a nyní pracuje v Česku ve vznikajícím superlaserovém centru ELI.
Pavel Bakule (45)
Strávil v cizině 18 let, pracoval v Británii v Rutherford Appleton Laboratory a nyní přišel do laserového centra ELI.
